Co si myslí bubeničtí mistři - děravé, nebo plné?

13.11.2014 | Autor: Petr Baláš | sekce: pro muzikanty - seriály. Další zásadní otázkou ve světě zvuku bicích je právě díra v kopáku. Jestli ji udělat, či nikoliv, to je častý dotaz i mých žáků. Odpověď ale není vůbec jednoznačná a většinou záleží na tom, co každý od soupravy vyžaduje. V současnosti od bubeníků nejčastěji slýchávám, že bez díry to prostě nejde, protože pro většinu zvukařů je takový buben skoro nemožné nazvučit. Když je naopak blána otvorem opatřena, pro zvukaře je to poloviční práce. Zvukově je pak šlapák průraznější, má vyšší zvuk a snáz se na něj hraje, protože vzduch se v bubnu nemele. V opačném případě je celkem obtížné nechávat beater na bláně. Zajímavé ale je, že šlapák s plnou rezonanční blánou používají hlavně jazzoví hráči a měl ho i John Bonham, hlavně aby docílil hutného basového zvuku. K dosažení větší rychlosti a snažšímu hraní ho ale používá i spousta metalových hráčů. Těžko tedy říct, co je pro koho přijatelnější. Stále častěji se dnes používá takzvaný kickport. Ten zvýrazní basové frekvence bubnu i průraznsot. Jde ale použít pouze u blány s dírou. A pro úplnost bych rád doplnil i věc s názvem subkick. Ten jsem často viděl například u Tonyho Roystera.
 

 

 

 



Ilan Rubin

Ilan není jenom bubeník, ale multiinstrumentalista. Proslavil se právě ale díky bicím. Hrál v kapelách jako Lost Prophets, Paramore nebo Nine Inch Nails, takže není žádným nováčkem na světové scéně. V jedenácti letech byl vyhlášen talentem Modern Drummeru a jeho kariéra byla nastartována. Učil se od bubeníka Travise Bakera z Blink -182 a dalších. Jinak se o něm proslýchá, že je také fenomenální kytarista a klavírista.
„Často používám hodně velký otvor ve velkém bubnu, musím přiznat, že jsem bez něj snad ani nikdy nehrál. Vlastně hrál, když jsem byl testovat nové soupravy. Myslím si, že je to pohodlnější a má to i skvělý zvuk, ale nikdy jsem po tom až tolik nepátral.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Branko Križek

Branko je už zaběhlý bubeník na české scéně. Hrát ho můžete vidět například s Emilem Viklickým, New Triem Járy Bárty, se zpěvákem Janem Smigmatorem nebo třeba s Evou Emingerovou a dalšími. Na bicí studoval u Miloše Veselého, později na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Branko má kromě skvělého timingu i moc povedený zvuk soupravy, pojďme se teda podívat na část tajemství jeho zvuku:

!Hraju na šlapák s plnou rezonanční blánou. Baví mě víc hlavně zvukově. Mám totiž Mapex Black Panther vyrobené na zakázku, takže šlapák je v rozměrech osmnáct palců na patnáct. Používám na něj takové ladění, aby mi více souzněl s kotlema, snažím se tak vlastně vytvořit melodičtější zvuk celé soupravy. Druhou soupravu mám také od Mapexu, to jsou ale zase Saturny. Ty už jsou samy o sobě basovější, tak je trochu tlumim zevnitř dekou nebo molitanem. Narozdíl od té první soupravy, kterou využívám spíš pro jazzovější hraní, fussion a latiny, tuhle mám pro rockovější kapely. Občas mají zvukaři problém právě se zvučením. Používám ale dvě metody. Buď jednoduše před kopák postavit mikrofon směrem k němu anebo si rád nechávám zvučit hrací blánu bubnu.“

Psáno pro: časopis Muzikus 2014/02

branko z článku.jpg
Ilan Rubin.jpg
článek Muzikus.jpeg
Yamah meeting, noviny.jpeg
Yamaha meeting , Akira Jimbo.jpeg